Tři sta čtyřicet dva dní

Představte si, že máte nápad. Vzbudí vás uprostřed noci, takže vystřelíte do sedu a začnete zuřivě drmolit, abyste nezapomněli, co vám zrovna prošlo hlavou. Myšlenky do sebe zapadají jako ozubená kola. Nemůžete uvěřit tomu, co říkáte. Je to tak jasné, průzračně jednoduché a samozřejmé, až se musíte smát. Je to nápad, který se prostě musí stát. I vaše partnerka je nadšená… nebo byste alespoň přísahali, že její chrápání zní o dost nadšeněji než před pěti minutami.

O pár dní později svoláte k hospodskému stolu své dva nejlepší přátele. Ani si v té euforii nestihnete sednout a už jim líčíte vizi knihomolského obchodu s udržitelnými a ručně dělanými výrobky, který je sám o sobě příběhem. Když se zpocení ve tváři konečně sesunete na židli, zeptáte se, zda se do toho chtějí pustit s vámi. Váhavě přikývnou, ale pro vás je to, jako by vyskočili a zahřměli: „Máš mé pero!“ „A můj Photoshop!“

„Kdy to chceš spustit?“ ptají se. 

„Za tři měsíce,“ odpovídáte.

Uběhne tři sta čtyřicet dva dní. 

blog_365_dni_stres_v2

Za tu dobu se toho spousta uděje. První týdny sedíte dlouho do noci u stolu a v bledém světle monitoru studujete výrobu bavlny, proces smaltování, sojové vosky. Dost času trávíte na telefonu a říkáte věci jako „A mohl bych…?“, „Šlo by třeba…?“ nebo „Představoval jsem si, že…“. Přísahali byste, že se vám od psaní e-mailů zkrátily prsty o půl centimetru. Když přestanete věřit, že je to všechno možné, mrknete na Messenger. Za okny svítá, ale v kontaktech pořád svítí dva zelené ťuplíky. Musí to být možné. 

Utečou tři měsíce. 

Pak další měsíc.

A najednou to všechno začne fungovat. Přichází balík za balíkem. Pořídíte si kancelář se skladem. Zkoumáte vzorky, probíráte se nákresy, dumáte nad designy a pročítáte povídky. Dohadujete se s bankou, s právníky, s úředníky, s provozovateli platební brány i se svým odrazem v zrcadle. Učíte se skládat papírové krabice a balit zásilky na rychlost. O bavlně toho víte tolik, že byste si klidně za domem mohli založit plantáž. 

Dobrá, ne všechno jde hladce. Knižní obaly necháváte přešít asi tisíckrát, dokud nejsou dokonalé. Testujete je na celé své knihovně a v nestřežených chvílích i na knihovnách lidí, kteří vás pozvou na návštěvu. 

Konečně je všechno připraveno. Zazvoní telefon. Volá správce kanceláře. Řekne ta nejhorší slova, jaká si umíte představit:

blog_365_dni_vytopili

Spěcháte na místo jako šílení. Vtrhnete do kanceláře a sledujete vodou prosáklý koberec. Podle mapy na stěně se voda z prasklého potrubí sotva dotkla nožek regálů. Zboží je v bezpečí. Kéž byste mohli říct, že to je poprvé, kdy vás za poslední měsíce vzaly mrákoty.

Tři sta čtyřicet dva dní zmizelo v propadlišti času. Kromě výše popsaného se v týmu stihly narodit dvě děti. Jedno z nich je vaše vlastní. 

Teď už se nic nemůže pokazit, říkáte si, a klikáte na finální tlačítko publikace e-shopu. Pár minut na to se bezmála zhroutí internet, protože dojde k největším výpadku Facebooku od roku 2008 a netrpěliví uživatelé přetíží síť ustavičnými pokusy se znovu připojit. 

Navzdory všemu a všem tady konečně přichází Knihopolis, náš e-shop inspirovaný příběhy. I když jeho vznik možná působí dramaticky, ve skutečnosti jsme nemohli selhat. Vždyť to byla taková jasná, průzračně jednoduchá myšlenka, která se prostě za každou cenu musela stát.

blog_365_dni_start